Pozorování tuleňů | Cape Palliser | + trajektem z Wellingtonu na jih!


Cape Palliser – nejjižnější místo Severního ostrova

Ahoj! Ještě před tím, než se vrhnu na první článek z jihu, nesmím zapomenou na poslední zastávku na severu, která patřila TULEŇŮM!

Opouštíme kouzelný Castlepoint, a cestou víc na jih zastavujeme ve městě Masterton a hledáme nějakou kavárnu, kde bychom se připojili k internetu a narychlo zabookovali trajekt na jih. Nejlevnější jízdenky vychází na třetí hodinu ráno, ode dneška za dva dny. Tak je berem. Teď ještě vymyslet, kde ty dva poslední dny na severu strávíme..

Obychom si mohli z mapy odškrtknout návštěvu dalšího majáku, jedeme na úplný jih severního ostrova – Cape Palliser, kde se mimo jiné nachází taky tulení kolonie. Asfaltová cesta končí ve vesničce Ngawi, kam přijíždíme akorát na západ slunce a zůstáváme přes noc v bezplatnym kempu. Ráno pěšky po prašné cestě jdeme směrem k majáku a jednim očkem pokukujem po pláži, jestli už náhodou nějakého tuleně nezahlídnem..

Až tam, kde písečná pláž končí a začínají útesy, začíná být “živo”.

Tuleni se rochní ve vodě, skákají po kamenech, ale většina z jich se  jen tak líně povaluje a vystavuje sluníčku. Dá se k nim dostat opravdu na dosah ruky, ale je přece jen lepší, udržovat si pár metrový odstup. Cestou k majáku narážíme hned na několik míst, kde se dají takhle pozorovat a vzhledem k tomu, kde se kolonie nachází, není divu, že se to tady nehemží desítkami zvědavců. Stejné je to i u majáku.

Ze Severu na Jih

Wellington Picton

Interislander Ferry

Do Wellingtonu /hlavního města/, nás nic extra netáhlo, tak sem přijíždíme až pozdě odpoledne. Dáááája má narozeninyyyy a tak máme v plánu někde nějakou dobrou véču. Projíždíme měste, omrknem přístav, odkud budeme v noci vyplouvat a najdeme bezplatné parkovací místo mimo centrum. Obejdem pár restauraček.. Padne nám do oka jedna útulná, s výhledem na přístav kde kotví plachetnice. Objednáváme stejky. Ráďa hovězí, já klasicky kuřecí. A k tomu nějaký japonský pivo. Děěěěěěsně sme si pochutnali! Bodejť by ne, za tu velkoměstskou cenu!

Foťák sem samozřejmě nevzala, ale alespoň za fotku telefonem to stálo!

Spokojeni po výbornej večeři si jdeme na chvilku zdřímnout. Budíka nastavujeme na 2:15, ve 3:00 nejdýl se musíme hlásit v přístavu a před čtvrtou odpoluváme. Kupodivu se nám po těch necelých 3 hoďkách spánku vstává dobře.. usínali jsme ale s divnym pocitem. Za to, že parkujeme a spíme v autě na místě, které není určené ke kempování, můžeme dostat pěkně mastnou pokutu. Naštěstí nás probouzí až ten budík.

Plavba na jižák by měla trvat tři hodiny.. S rodičema jsme domluveni, že zkusíme skype, díky internetu na palubě. Asi po hodinovém hovoru pociťujeme opět lehkou nevolnost z houpající se lodi (jo, i s obřím trajektem to docela houpe!). Ukončujeme tedy mezistátní spojení a jdeme se ven nadejchat čerstvýho vzduchu. Pomalu se rozednívá a před námi už rozeznáváme záliv. Tam už je moře klidné a s lodí to přestává houpat. Konečně! Dělá se nám líp.. možná tomu trochu napomáhá i ten východ slunce.

Takhle krásně nás vítá Jižní ostrov Nového Zélandu!

A nemůžeme se dočkat, jaké další krásy nás ještě čekají.

    

 


Related Posts